Kodaň

 Co by to bylo za návštěvu Kodaně bez malé mořské víly. Ale abych pravdu řekla, tak vědět, jakej tam bude nával, tak se tam ani na tom kole neženem. Prodrat se hustým davem, abych tu miniaturní sochu vůbec viděla, byl nadlidský výkon.

Největší místní zábava - vzít deku a hurá do parku. Tohle je jedno všední červencové odpoledne v jednom z mnoha kodaňských parků.

Furt na kole - od rána do západu slunce

A tady je parčík v nejcentrovatějším centru města. Lidi si koupí jednorázové grily, sednou u jezírka a grilujou. Většinou kolem sebe slyšíte angličtinu. My jsme si koupili víno a džus. Mimochodem přišli jsme na to, že džus je tu levnější než u nás a taky mnohem kvalitnější. Taky jsem zjistila, že jsem si měla zjistit, jak se řekne dánsky lepek. Bohužel jsem si to nezjistila, tak se tu živím jen hroznovým vínem, paprikama a brambůrkama. 

Vstup do Christianie - ještě než jsme zjistili, že se tam nesmí fotit. Je to část města, která je trnem v oku správcům města, ale zatím ji tiše tolerují. Slejzají se tam totiž volnomyšlenkáři a strpí jim i kouření marihuany. Je to dokonce autonomní oblast, kde by neměly platit dánské zákony. Rozhodně stojí za ten adrenalin se tam vypravit, co dům to originál, co člověk to hipík. Málem si mě tam nechali, když zjistili, jak jsem free...

Za mnou zeď Christianie. No někdo se musí v tý mapě orientovat... žeru ty košíčky vpředu na kolech

Všude samej park a lavičky. Ač je to město o 500 tisících obyvatelích (to znamená něco jako Brno), tak tu není všechno na sobě tak namačkaný, všude je prostě místo na park.

Na zastávce Metra Sundby jsem viděla holčičku, na kterou když si vzpomenu, ještě teď se mi zježí chlupy. Hotová panenka Chucky, ale živá. Holčička na černým invalidním vozíku v orvaných černých hadrech s morbidníma motivama. Obličej měla namalovanej jako z japonskýho anime, černý vlasy a čelenku z černých ptačích per. Všude ocvokovaná a něco si psala černou propiskou do svýho černýho zápisníku. Koukala jsem na ní jak vyvoraná myš, když v tu chvíli ona ke mě taky vzhlédla a já pochopila, co to je, někoho uhranout. Mohlo jí být tak 13. Pak jsem zjistila, že u Sundby je největší psychiatrická léčebna v Dánsku.